PROČ TRÉNUJEME, ANEB  AKTUÁLNÍ POSTŘEHY Z KOPANÉ

   Spousta lidí se ptá, proč to děláme (tím myslí trénování). A já o tom taky přemýšlím a budu se snažit odpovědět. Ono to trénování, není jenom „trénování“. Dokonce bych řekl, že sportování je až druhořadé. My trenéři u mládeže hrajeme úplně jinou hru než fotbal, vyšší hru, a tou je v první řadě výchova onoho človíčka. Nastavujeme mu nějaký směr k utváření jeho  budoucích životních hodnot. Možná si to někteří kolegové ani neuvědomují, ale v našich rukách třímáme otěže nastavení charakteru a chování těchto dětí. A k tomu nám dopomáhá právě sport, konkrétně fotbal. Vždyť jak těmto našim svěřencům jinak přichystáme situace, kde se dvacet lidí potkává ve víceméně přátelském prostředí a vzájemně spolupracují na jednom cíli, poté zase soupeří o vítězství a nakonec se tomu všemu zasmějí v kabině při společném rozhovoru. Na play stationu si to nepůjde zahrát a koupit to v obchodě taky ne, ani za sto zlaťáků.  A pokud se nám podaří onoho chlapce nebo děvče poslat tou správnou cestou, to poznáme za 10, možná 20 let. Tak hlavně kvůli tomu to děláme!!!

  A teď zase odbočím k té sportovní stránce. Mám možnost pozorovat různá a  nejen mládežnická fotbalová utkání jako divák. A to se dovídám tuze zajímavé věci. U dospělých to tak nějak přecházím, ale u dětí mi to často drásá uši.  Například onehdá při zápase 10-letých kluků. Chlapec běží z boku na bránu a z tribun se ozývá od asi 80 procent diváků (rodičů)-střílej, honem vypal...ale chlapec to vidí vlastníma očima, těma kterýma to nikdo z těch dospělých nevidí. On totiž vidí , že může přihrát z druhé strany nabíhajícímu spoluhráči, který dává gól do prázdné brány. A taky to udělal. Tak je přátelé nechejme, ať si sami poradí a vymyslí to dle svého vidění a rozumu.

    A další věc. Tuhle jsem zaslechl, jak se dva rodiče baví o cizím chlapci, který dělal dvě kličky po sobě: „Z toho nic nebude, to je hračička, moc sóluje“.....a já na to říkám-právě to je dobře, že umí obcházet hráče, že umí přejít přes protihráče, jelikož teď se musí učit to obcházení, ať ho zkouší, ať ho klidně i zkazí, ale musí to prostě dělat. A až v pozdějším věku se sám rozhodne, zda tu kličku použije, nebo bude raději nahrávat (ale tu kličku bude umět a má možnost volby).....Tak mu zatleskejme a povzbuďme ho přátelé. To on potřebuje. Zkrátka my diváci musíme pochopit, že nemůžeme chtít srovnávat onoho desetiletého, či čtrnáctiletého chlapce s božským  Messim a jeho Barcelonou. Oni ty chyby dělat budou, jim ten míč podjede pod nohou do autu, oni ten balon nezpracují dokonale bez odskoku od nohy. Proto vy diváci musíte  mít trpělivost a pochopení pro chybu . A taky se mi stalo, a to jsem měl velkou radost, že i když se mladému klučinovi něco nepovedlo, povzbuzovali ho diváci, a třeba mu i zatleskali.......A třeba se za těch deset let potkáte a tomu klučinovi, z kterého „nic nebude“, dnes už dospělému muži řeknete. Tenkrát jsi hodně kličkoval. Ale dnes, dnes jsi hrál výborně a já jsem se při tvé hře nesmírně bavil. Promiň, že jsem to dřív nechápal.

A ještě jedna věc, která mě potěšila a nadchla. Při cestě na zápasy by měl mít (dle mého pohledu) každý chlapec jidlo a pití sebou v tašce. A jeden takový klučina si to jídlo po zápase vytáhl a na sáčku od svačiny měl napsaný vzkaz:”Ať se ti dnes daří,máme tě radi”. Tak to bylo vážně  krásné …

Tak to je dnes z mých postřehů asi všechno a zase někdy příště.

P.S:  Kdo umí číst mezi řádky, má výhodu!!!